V letech 1999 – 2007 vystudoval Taneční konzervatoř hl. m. Prahy a již během studií účinkoval ve školních představeních na domácích i zahraničích scénách. Tančil pas de deux z baletů Korzár, Diana a Acteon a Raymonda, sóla v choreografiích J. Kyliána (Indigo Rose, Evening Songs), R. Northa (Troy games), J. Kodeta (Frida), P. Zusky (Bolero). V letech 2004 – 2006 absolvoval Mistrovské baletní kurzy Darii Klimentové, v roce 2006 získal 2. místo (1. neuděleno) na Mezinárodní baletní soutěži v Brně. V sezoně 2007/2008 byl členem Bavorského státního baletu v Mnichově, kde vystupoval v inscenacích Korzár, Oněgin, Labutí jezero nebo Der Sturm (Bouře) v choreografii J. Mannese.
V baletním souboru Státní opery Praha působil jako sólista a mezi jeho největší role patřily: Vévoda Albert v baletu Giselle, Princ Siegfried a Pas de Trois v Labutím jezeře, Princ v Popelce, Šlechtic ve Spící krasavici – poslední dceři cara a Espada v Donu Quijotovi.
Od sezony 2012/ 2013 je demisólistou Baletu Národního divadla
Adéla Pollertová
Pochází z rodiny se sportovním i uměleckým zázemím. Její otec, vysokoškolský profesor Jaroslav Pollert je mj. předsedou Českého svazu kanoistiky, členem Českého olympijského výboru a trojnásobným mistrem světa ve vodním slalomu. Bratr Jaroslav Pollert je vědec v oblasti vodního hospodářství a čtyřnásobný mistr světa v hlídkách taktéž ve vodním slalomu. Olympijský vítěz, lékař Lukáš Pollert je její bratranec. Sestřenice Klára Pollertová – Trojanová je herečka ve Švandově divadle. Je ale také pravnučkou Emila Pollerta, významného českého operního pěvce a sólisty Národního divadla. Ignác Ullman, její prastrýc, byl architektem zadního traktu Národního divadla – Prozatímního divadla.
V dětství se začala věnovat sportu, konkrétně moderní gymnastice a dostala se nejen do reprezentačního výběru olympijských nadějí, ale také do juniorského reprezentačního družstva Československa. Ke studiu baletu se kromě baletní přípravy v rámci gymnastického tréninku kvůli tomu dostala nezvykle pozdě, až v patnácti letech, kdy byla dodatečně přijata rovnou do čtvrtého ročníku Taneční konzervatoře v Praze. Navzdory těžkým začátkům zvláště se vypracovala na sólistku školy, kterou úspěšně reprezentovala na mezinárodní baletní soutěži v Jacksonu ve Spojených státech a na soutěři v Brně. Po absolvování školy prošla úspěšně konkursy do baletního souboru v Drážďanech a v Hamburku, přednost dala druhému z nich, který byl prestižnější.
Hamburský balet vede známý americký choreograf John Neumeier a vytvořil z něj jeden z celosvětově nejuznávanějších souborů. Do tohoto souboru vstoupila v roce 1995. Už jako sboristka dostávala menší sólové role. Ruský sólista Radik Zaripov si ji vybral jako partnerku do pas de deux Modrého ptáka ve Spící krasavici. Od roku 1998 byla v souboru sólistkou a dostávala příležitosti v různých Neumeierových baletech i v choreografiích jiných autorů (Matse Eka, Natalie Makarovové, Christophera Weelodna ad.). U některých svých pozdějších rolí se rovněž podílela na tvorbě choreografie.
V sezoně 2004–2005 nastoupila do baletu Národního divadla jako sólistka. K návratu do rodné Prahy po devítiletém angažmá v Hamburku jí přiměl nejen stesk po domově a rodině, ale i vysněné studium na vysoké škole. Nyní tančí v Národním divadle prakticky v každém baletu, který má tento soubor na repertoáru, hostuje na světových gala představeních a studuje taneční vědu na HAMU.
Obsazení:
Niní je obsazena na scéně národního divadla v labutím jezeře.
Labutí jezero
Informace
o inscenaci
Choreografie: Kenneth Greve
Režie: Kenneth Greve
Dirigent: Sergej Poluektov, Pavel Šnajdr, Václav Zahradník
Scéna: Karin Betz
Kostýmy: Karin Betz
Asistent choreografie: Ingrid Němečková, Michaela Černá, Nelly Danko, Marie Hybešová, Igor Žukov
Světla: Pavel Kremlík
Video: Jouka Valkama
Hudební úprava: Julien Thuber
Obsazení: Odetta: Adéla Pollertová, Princ: Michal Štípa
Labutí jezero patří k nejslavnějším klasickým baletním titulům a je součástí repertoáru všech světových scén. Původem německá pohádka o princezně Odettě proměněné v labuť, o černokněžníku Rudovousovi a o nešťastném princi, který zapomene na svou přísahu, si získala nesmrtelnost díky hudbě P. I. Čajkovského a také díky původní dochované choreografii Lva Ivanova a Mariuse Petipy.
V Národním divadle uvádíme novou verzi tohoto nesmrtelného díla v choreografii světoznámého dánského tanečníka a choreografa Kennetha Greveho, který tento balet „ušil“ přímo na míru našemu baletnímu souboru. Jeho snahou je proniknout až k samotným kořenům příběhu, odhalit skutečnou hloubku a symboliku daného díla, a přes zachování tradičního odkazu vytvořit divadelní a režijní tvar odpovídající vývoji klasického tance a divadla v rámci moderní doby.
Hraje orchestr Národního divadla.
Fotografové inscenace: Pavel Hejný, Roman Sejkot, Hana Smejkalová, Diana Zehetner
Délka představení: 2 hodiny 45 minut
Premiéra 12. 2. 2009 v Národním divadle
Národní divadlo
Národní divadlo v Praze patří mezi nejznámější divadla v České republice. Novorenesanční budova divadla Josefa Zítka je jednou z nejvýznamnějších staveb v zemi jak z hlediska obecně národněkulturního, historického, tak i z hlediska čistě architektonického
Scény
V současné době pod Národní divadlo spadají 4 různé scény:
- historická neboli Zítkova budova (Nové Město, u hranic Starého Města)
- Nová scéna (vedle historické budovy, otevřena 1983)
- Stavovské divadlo (Staré Město, k Národnímu divadlu přičleněno po první světové válce, později neslo název Tylovo divadlo)
- Divadlo Kolowrat (Staré Město, komorní scéna v Kolowratském paláci v bezprostřední blízkosti Stavovského divadla na Ovocném trhu), pronajata majitelem hrabětem Kolowratem od roku 1993 na 20 let)
Od sezony 1948 – 1949 bylo k Národnímu divadlu přičleněno i někdejší Nové německé divadlo, stojící na jižním okraji Vinohrad, a následně bylo přejmenováno na Smetanovo divadlo. Roku 1992 bylo osamostatněno jako Státní opera Praha, avšak ministr kultury Jiří Besser v rámci úspor usiluje v roce 2011 o opětovné sloučení uměleckých souborů a tím i divadel.
Louskáček
Nastudování: Joyce Cuoco, Uwe Schröter
Dirigent: Sergej Poluektov, Pavel Šnajdr
Scéna: Michael Scott
Kostýmy: Michael Scott
Baletní mistr: Veronika Iblová, Michaela Černá, Igor Žukov, Luboš Hajn, Alexej Afanassiev
Sbormistr Kühnova dětského sboru: Jiří Chvála
Světla: Klaus Garditz
Balet P. I. Čajkovského Louskáček patří mezi stálice klasického repertoáru baletních souborů. Od své premiéry v roce 1892 prošel mnohými změnami v dramaturgickém i choreografickém pojetí, přesto jeho obliba u dětských i dospělých diváků stále vzrůstá.
Maďarský choreograf a někdejší umělecký šéf baletu Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Youri Vàmos se nechal inspirovat pohádkou Charlese Dickense a představil verzi tohoto pohádkového baletu v novém nastudování. Příběh se odehrává v 19. století v Londýně a vypráví o kouzlu Vánoc, které proměňuje povahy lidí. Věříme, že tento titul obohatí vánoční atmosféru a bude krásným dárkem nejen pro naše malé diváky.
Hraje orchestr Národního divadla.
Spolupracuje Kühnův dětský sbor. www.kuhnata.cz
Fotografové inscenace: Roman Sejkot, Diana Zehetner
Délka představení: 2 hodiny
Giselle
Choreografie: Hana Vláčilová
Dirigent: Tomáš Brauner, Václav Zahradník
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Josef Jelínek
Asistent choreografie: Marie Hybešová, Michal Šebor, Jurij Slypyč
Obsazení: Gissele: Zuzana Drapalíková, vévoda Albert: Viktor Kocian
Slavný romantický balet podle námětu německého básníka Heinricha Heineho stojí na kontrastu lidského a nadpřirozeného světa. Příběh půvabné venkovské dívky, která zemře v zoufalství z nešťastné lásky a její duše se po smrti změní ve vílu, je doprovázen hudbou A. Ch. Adama plnou snadno zapamatovatelných melodií. Giselle jako jeden z mála romantických titulů přežila dobu svého vzniku a zařadila se k nadčasovým hodnotám.
Balet Národního divadla uvádí Giselle v tradiční verzi podle Jeana Coralliho, Julese Perrota a Maria Petipy, tak, jak ji znají diváci po celém světě.
Hraje orchestr Státní opery.
Fotograf inscenace: Martin Divíšek
Délka představení 2 hodiny 30 minut
Premiéra 7. 4. 2011 ve Státní opeře